V létě roku 2019 jsem seděl s kamarádem u piva. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostal, ale zeptal jsem se na malou zahradu, kterou koupil od jeho sousedky. Slovo dalo slovo, vyletěla suma a zahradě nyní říkáme zahrádka.
Dům / Kolna / Maringotka
Asi bych měl nejdříve nastínit, jak se z myšlenky na bydlení stane maringotka. Inu, zahrádka je malá, má pouze 620 m2 a i když se mi na stavebním úřade podařilo domluvit a mohlo by se začít plánovat a stavět, nějak mi na tu malou nudli ani menší domek neseděl. Po klasickém úklidu a likvidaci všudypřítomné lísky jsme tedy začali shánět maringotku. Podmínkou jejího přistavení pro mě byla malá zahradní dílna s pořádným dřevníkem. Dřeva není nikdy dost.
Chvilku to trvalo, ale neztratili jsme naději. Je jasné, že je lepší se osobně doptat, protože průměrný občan je tvor vynalézavý a co dá na internet má normálně větší cenovku. To je v poslední době trendem i u maringotek. Nakonec se mi přes známé ukázala naše maringotka až v Roudnici nad Labem. Byla zaparkovaná na místním letišti. Pořizovací cena 20 tis. Kč byla ku oboustranné spokojenosti a já začal shánět převoz. I to se podařilo a pro maringotku dojel podval, který normálně vozí bagry. Po rejdování na letišti (ještě, že tak) se podařilo maringotku natlačit na podval a jelo se. Řidič si jel pohodičku a tak jsem ještě stačil koupit spojovák na dřevník. I tak dal trasu dlouhou 120 km docela rychle. Zasolil jsem 11 tis. Kč.
Poslední jízda
Na řadu přišel Rosťa. To je traktorista, který pracuje pro místní lesní podnik, v zimě prohrnuje silnice pro obec a už od pohledu má za volantem praxi. Kontakt jsem sehnal zase přes známého a toho dalšího známého. Nakonec Rosťa bydlí v kilometr vzdálené vesnici a jsem rád, že ho znám. Traktor se hodí vždycky.
Rosťa přijel s malou sedmdesátkou bez předku a trochu jsem se leknul. Jak se ale ukázalo později, bylo dobré, že nechal velký traktor doma. Malý stroj má větší rejd a na pozemku bude lépe manévrovat. Ale abych nepředbíhal. Zatímco já jsem dokumentoval akci pro Lindičku v práci, Rosťa zapřáhnul maringotku, sjel z podvalu a hurá do kopečka k zahrádce. Tam zastavil, podložil jsem u maríny kolo a přepřáhnul si jí na předek. Rosťa jen houknul, abych vzal pilu a uříznul tu větev, jak mi minule říkal. Nechtělo se mi, stará slíva by ještě nějakou tu bečku kvasu na slivku dala. Inu, větev lehla a Rosťa zajel na dvakrát s maringotkou na pozemek. Rejdoval nad nasucho naskládaným tarasem a já trnul hrůzou, aby ho udržel. Dědci to ale kdysi uměli, taras vydržel v pohodě.
V jednom jsem měl ale přeci jen pravdu, tu jablůňku pod maringotkou neporazíme. Rosťa dostal maringotku přesně mezi jabloň a ořech a bylo to! Podložit zadní kola (maringotka je v lehkém svahu) a ještě se sousedem hledíme na tu krásu. Pak říkám “Sakra, je nějaká prohlá” a Rosťa na to “Jo, to sou všechny, viděl jsem jich už hodně”. OK. Rosťovi jsem dal pětibábu a lahvinku jako foršus a tím byla naše první spolupráce u konce. Je to machr.
Dřevník a nesámovaná prkna od táty
Malá dílna se u maringotky v takovém stavu hodí. Vymyslel jsem si jednoduchou stavbičku a šel za nejstarším bráchou. Michal je fachman stejně jako Rosťa. Chtěl jsem konstrukci na čepy z pořádných trámů. Na střechu trapézový plech a všechno pěkně z našeho dřeva.
Táta zrovna nechal nařezat nějakou kůrovcovou kulatinu a při cenotvorbě vzal ohled na vlastní krev. I tak se mi to ale zdálo dost. Utrousil jsem pár pochyb, jestli jsem jeho. Nic naplat.
Na vozíku, který už má to nejlepší dávnou za sebou jsem nyní vezl pětimetrové trámy a prkna na zatížení. Všechno přikurtovat a hurá na silnici první třídy. Naštěstí byl v neděli ráno docela klid. Jediné sevření konečníku přišlo na kruhovém objezdu v Sedlčanech, paní asi jela nakoupit a když jsem projel já, chtěl pochopitelně najíždět. Kdo mohl vědět, že mi za vozíkem koukají další 2,5 trámy. Vybrala to. Otočil jsem se ještě dvakrát a navezl i všechna prkna. Brácha může nyní nastoupit na konstrukci…
Maringotka zatím v klidu stojí. Pokračování příště….
